Slovinsko (druhá část) - Bovec a okolí

Do Bovece lze z Kranjské Gory jet dvěma různými cestami, buďto přes průsmyk Vršič, nebo přes Itálii kolem úchvatného jezera Lago del Predil. My jsme nakonec zvolili druhou variantu. Bovec je malé městečko, které leží v údolí řeky Soči, pod horami, takže cestu sem doprovázely opravdu úchvatné výhledy. Stojí za to občas zastavit a pokochat se. 

Ubytovali jsme se nakonec v kempu Toni, ale původně jsme měli v plánu přilehlý kemp Liza (jsou zde celkem asi tři hned vedle sebe), ten byl bohužel plně obsazen. Z kempu jsme úplně nadšení nebyli, byť jsme měli štěstí na místečko ve stínu, bylo zde i malé dětské hřiště a sociální zázemí bylo celkem čisté. Příjemným zpestřením ovšem byl místní jurta bar s výhledem na hory, kam jsme si šli jeden večer posedět. Kemp Liza bych ale doporučila spíš, neboť je zde mnohem více stínu pod stromy a v těsné blízkosti řeky, takže s dětmi určitě příjemnější a navíc i klidnější, více odlehlejší, i když k některým místům nelze zajet s autem. V řece to ale na velké koupání není. Pokud se v Triglavském národním parku budete chtít kdekoliv osvěžit v řece, počítejte s velkým otužováním. Je to výzva! Bovec je mimo jiné centrem různých sportů, včetně možnosti sjíždění řeky, ovšem to lze podniknout jedině v neoprenu. 😊

K jednomu z nejkrásnějších vodopádů na Slovinsku

Délka trasy: 3,4 km. Nevhodná pro kočárek.

Pohled z Napoleonova mostu, jedna z vyhlídek cestou k vodopádu, vodopád Kozjak se skupinkou odvážných skákajících seshora vodopádu do jezírka pod ním, výhled od Kostnice a kostela v Kobaridu a hra světla

První den jsme ještě zvládli odpolední výlet do nedalekého Kobaridu. Z důvodu úspory času jsme nakonec zaparkovali na parkovišti za Napoleonovým mostem, ale parkoviště najdete i v samotném městečku. Následně jsme pokračovali asi 1,5km k vodopádu Kozjak, který je považován za jeden z nejkrásnějších na Slovinsku. Je ukrytý ve skalní dvoraně a cesta k němu vede z většiny v příjemném stínu lesa, což bylo v parném dni více než příjemné. Cesta je dost kamenitá, zejména v části blížící se k vodopádu, prochází také přes několik dřevěných můstků a je zakončená dřevěnou terasou přilepenou ke skále, která je přímo u vodopádu a jezírka pod ním. Jinými slovy rozhodně není vhodná pro kočárky, takže nosítko s sebou. Vstup k vodopádu je zpoplatněn. Cestou k vodopádu (celým názvem) Veliki Kozjak půjdete také okolo vodopádu Mali Kozjak a nejedné vyhlídky na řeku Soču a přilehlé hory. Tyhle pohledy jsou tu opravdu dechberoucí. Před cestou zpět do kempu jsme se zajeli podívat ještě ke Kostnici a kostelu Sv. Antona, které jsou dominantou městečka. Leží zde ostatky 7014 Italů padlých během 1. světové války. Zvláštní atmosféru a sílu tohoto místa umocňují výhledy na celé údolí kolem Kobaridu.

Pohádkový vodní háj Šunik

Délka trasy: 1,3 km. Nevhodná pro kočárek.

Doslova vodní háj, který nás naprosto okouzlil

Druhý den po snídani jsme popojeli asi 20 minut autem na parkoviště v údolí Lepena a udělali si kolečko okolo Šunikov vodni gaj (vodní háj Šunik). Původně jsme chtěli zaparkovat na některém z dřívějších parkovišť a dojít k tomuto místu pěšky – následně jsme měli v plánu ještě návštěvu kaňonu Velika Korita Soče, která jsou nedaleko - ale kvůli úspoře času jsme se nakonec přiblížili víc a pak autem zase popojeli zpět blíž ke kaňonu. Každopádně Šunikov vodni gaj nás uchvátil. Potok Šunik zde ve stínu lesa vytváří několik vodopádů a tůněk a ta křišťálově průzračná voda, která je typická pro celý Triglavský národní park, je prostě kouzelná. Vydržela bych tu sedět a kochat se klidně celý den. Pokud se sem vydáte s malými dětmi, určitě vezměte nosítko nebo krosnu jako my. Celý okruh má dohromady necelé 2 km, vede přes kameny a kořeny, cestička mírně stoupá a za lávkou přes potok zase klesá dolů zpět. Toto místo jsme si opravdu vychutnali. Po obejití jsme zde chvíli poseděli na svačinu a pohráli si u vody. Bylo to tu opravdu moc příjemné. Pokud byste si to tu chtěli prodloužit, můžete se vydat po cestičce dál až doslova na Konec k domu Dr. Klementa Juga.

Dobrodružná stezka okolo kaňonu Velika Korita

Délka trasy: 1,8 km. Nevhodná pro kočárek

Krásné, leč poněkud schované koryto Soči, třetí fotografie je níž po proudu řeky poblíž zmíněného parkoviště

Po návratu k autu jsme se přesunuli na parkoviště u řeky Soča. Parkovišť je tu víc, ale v době našeho příjezdu už byla dost obsazená, takže nám chvíli trvalo, než jsme našli volné místo. Následně jsme vyrazili na zhruba kilometr dlouhou "procházku" podél již zmíněného kaňonu Velika Korita Soče. Vede tudy značená cesta AATE24, Soška pot, na kterou jsme se ovšem napojili až na cestu zpět, od lávky. Pokud se ale chcete ke korytu dostat blíž a nahlédnout tak více na dole protékající řeku, budete se muset vydat po pěšince vedoucí těsně okolo něj, nad propastí. Místo je opravdu krásné a magické, ale tato cesta je spíše pro dobrodruhy a na vlastní nebezpečí, neboť zde není žádné zábradlí nebo provazy atp. Úzká cestička, kořeny, kameny. S malými dětmi jednoznačně v nosítku/krosně, držet za ruku a hlídat! Jeden úsek tu byl opravdu nebezpečný, kdy jsme já se synem v nosítku a batohem na zádech, manžel s krosnou na zádech a dcerou za ruku, slézali po zadku přidržujíc se kořenů, stromů a ještě navíc přes skálu… Ale zvládli jsme to! My omámení adrenalinem a s oroseným čelem, dcera úplně na pohodičku ťapala s plyšovou myškou v ruce. 😊 Došli jsme až ke zmíněné lávce, ale cestou jsme potkali ještě jednu, z níž byl opravdu krásný pohled na řeku. Zpět k autu jsme šli již po zmíněné značené cestě, širší lesní pěšině.

Vodopád s koupacím jezírkem

Naší třetí zastávkou tento den byl vodopád Virje nedaleko Bovece. Je tu parkoviště, z kterého sejdeme asi 5 minut po široké štěrkové cestě dolů k vodopádu. Ten stéká po mechem porostlé skále, pod níž vytváří smaragdově zbarvené jezírko. Další z kouzelných míst. V jezírku se lze koupat, ale pozor, voda je opět ledová, takže jen pro otužilce (já jsem zde překonávala své limity). Na prostranství u vodopádu je i několik dřevěných teras na posezení, v době naší návštěvy však hojně osazených. Určitě stojí za to se tu chvíli zdržet a kochat se. Před cestou zpět do kempu jsme se ještě zastavili v Boveci na zmrzlinu a chvíli poseděli v místním minipivovaru. V centru obce najdete také stánky nejen s místní specialitou ovčím sýrem s brambory, kterou jsem chtěla ochutnat, ale bohužel měli zrovna zavřeno. Nakonec jsme ještě chvíli pobyli na dětském hřišti a po večeři v kempu si šli sednout na pivo do v úvodu avizovaného jurta baru v kempu, zkrátka parádní zakončení parádního dne před odjezdem o kus dál.

Malý tip na závěr

Následující den ráno jsem ještě před odjezdem měla přání a touhu vyzkoušet vodu v řece u kempu, která se kousek dál vlévá do Soče. Přání jsem si splnila a do vody se nakonec ponořila celá, ovšem byla to výzva, voda je skutečně ledová. A ještě přidám jedem tip v Boveci – vede odtud lanovka pod vrchol hory Kanin. Pokud si dobře pamatuji, lanovka jede téměř tři čtvrtě hodiny, ale pokud se chcete s dětmi podívat do 2500 m. n. m., představuje lanovka fajn řešení. My jsme se však již vydali na zhruba dvouhodinovou cestu do Bledu... (viz třetí část)