Po úbočí vrchu Ostrý

Délka trasy: cca 6 km. Trasu lze zvládnout i s kočárkem.

Tuto trasu mám moc ráda. Je ideální, pokud přemýšlíte nad kratší procházkou a v každém ročním období (jak dokazují fotografie v článku) má něco do sebe. Zejména pak úsek vlnící se právě po úbočí vrchu Ostrý je skutečně kouzelný. Poprvé jsme ho šli na podzim, kdy místní listnaté stromy hrály všemi barvami, prostě nádhera. Cestou je i několik laviček, takže si můžete odpočinout nebo jen tak posedět a kochat se tou krásou, během zimního období i částečným výhledem na okolní kopce a údolí pod vámi.

Červenou, zelenou i žlutou - v duchu rastafariánství :)

Začínáme na Husově náměstí v Berouně a vyrážíme po červené Svatojakubskou cestou - Železnou. Cesta vede zpočátku podél silnice na Zdejcinu, z níž po pár metrech odbočíme na cestu vedoucí na rozcestí Beroun-chaty. Až sem vede cesta po silnici, tedy bez problému. Na rozcestí se vydáme po zelené okolo oplocené chatové osady. Počáteční mírné stoupání vede užší pěšinou okolo plotu, cestou je pár kořenů, ale prošli jsme tudy již několikrát a myslím, že se v pohodě dá zvládnout i v jednom, byť samozřejmě s mírným zadýcháním se. Jakmile dojdeme na konec plotu, pěšina se rozšiřuje a po pár metrech přechází v normální lesní cestu, kterou projede i auto. Cesta vede rovně a následně mírně do kopečka, ale hlavně skutečně krásným lesem. Po zelené jdeme zhruba 1,5 km, odbočíme doleva a po pár metrech dojdeme na žlutou souběžnou s naučnou stezkou Brdatka-Talichovo údolí. 

Strmým srázem i s kočárkem

Žlutá vede dvěma směry. My se dáme doleva a pokračujeme zhruba 1,5 km úzkou pěšinkou, která vede úbočím kopce a postupně obchází vrch Ostrý (377). Když jsme tudy šli poprvé, nevěděli jsme, do čeho jdeme a pro jistotu vzali nosítko. Jelikož je cesta skutečně poměrně úzká, po chvíli jsem si pro jistotu malou vzala do nosítka a manžel vezl prázdný kočárek, s nímž se v podobných úsecích přeci jen snáz manipuluje. Později jsem zde s dcerou chodila vždy jen s nosítkem a měla zaryté v paměti, že cestu sama s kočárkem nezvládnu - vede totiž poměrně strmým srázem. Asi před měsícem jsem se ale osmělila a vyrazila s již ťapající dcerou a čtyřměsíčním synem v kočárku a světe div se, zvládli jsme to úplně v pohodě. Takže se toho opravdu nebojte, jde to! :) Pár metrů v závěru pěšinka vede okolo skal a je zde trochu užší, takže je dobré mít se na pozoru, ale určitě se to dá zvládnout. Trasu si lze také trochu zkrátit v místě, kde jsou od sebe zelená a žlutá vzdálené jen několik metrů. Pokud jste alespoň trochu dobrodružné povahy, není to problém ani s kočárkem - vlastní zkušenost. :)

Kudy kam si cestu protáhnout?

Po cestě můžeme na chvíli odbočit a vylézt až na samotný vrchol Ostrý. Tuto malou zacházku ovšem zatím nemám vyzkoušenou, ale údajně zde bývala dřevěná rozhledna, kterou v roce 1891 nechal vybudovat průmyslník Martin Dusl. V závěru pak už jen sejdeme z kopce třemi zatáčkami zpět k rozcestí Beroun-chaty. Trasu můžeme jít v pohodě i opačným směrem, a nebo případně po žluté pak sejít dolů na jejím druhém konci, tedy k rozcestí Brdatky. Zde jen počítejte se strmějším kopcem. Dolů jsme ho zatím šli s malou v nosítku, ale jsem si jistá, že i s kočárkem by to šlo v pohodě. My jsme si to s ním dali zatím "jen" od Brdatek nahoru a ještě ke všemu v zimě na sněhu, takže možné je opravdu vše. :) Opět jsme ale s sebou měli pro jistotu nosítko, které jsem na část kopce využila, a manžel statečně tlačil kočár. Sama si ale tímto směrem s kočárkem netroufám. :) Každopádně pokud se rozhodnete žlutou sejít dolů, můžete se do města vrátit buďto po červené Talichovým údolím (tento úsek jsem již zmiňovala v předchozích článcích, průjezdný je v pohodě), nebo si procházku protáhnout a pokračovat po žluté ke kapličce, nebo po červené směr Děd, nebo po naučné stezce směr Zdejcina. Záleží jen na vás. :)