Na Děd na Děd

Délka trasy: 8,5 km. Vhodná i pro kočárek.

Chyba v titulku? Kdepak. Děd je totiž kopec na severozápadě Berouna a zároveň jméno rozhledny, která stojí na jeho vrcholu. Cihlová rozhledna vysoká 10,8 m byla postavena již v roce 1893 jako první rozhledna Klubu českých turistů. Tuto zajímavost jsme samozřejmě věděli :), a proto právě sem vedl náš první "berounský" výlet s kočárkem. Trasu mám s kočárkem prošlou oběma směry a v obou případech se dá v pohodě zvládnout. Ovšem doporučuji vzít s sebou i partnera nebo kamarádku. Jsou zde tři úseky, které byste sám/sama s kočárkem také nějak zvládl/a, ale ve dvou se to zkrátka lépe táhne - po kořenech, kamení či úzkou pěšinou doslova

Trasu začínáme na Husově náměstí v Berouně a vyrážíme po červené Svatojakubskou cestou - Železnou. Cesta vede zpočátku podél silnice na Zdejcinu a následně uhýbá na lesní poměrně širokou pěšinu. Po zhruba kilometru víceméně rovné cesty projdeme pár metrů podél silnice (lze projít i vyšlapanou cestičkou na druhé straně) a dojdeme k rozcestí Brdatky ke kouzelnému rybníku s malým ostrůvkem uprostřed. Pokračujeme po červené okolo rybníku 2 km mírným stoupáním k rozcestí pod Dědem. Cestou míjíme Markovu studánku. Právě za ní následuje první ze zmíněných tří úseků - na pár desítek metrů se pěšina zúží a je zde trochu sráz, proto je lepší, aby váš doprovod kočárek přidržoval kvůli jeho možnému sjetí. Případně jako my vyřešil přesunutím miminka do nosítka, kdy jeden jde s nosítkem a druhý veze prázdný kočárek, s nímž se manipuluje o mnoho lépe. Na rozcestí se dáme po zelené zhruba 400 m na vrchol a k rozhledně Děd. Finální stoupání je poněkud krkolomnější po kořenech, ale dá se to. Odměnou je volně přístupná rozhledna s vnějším schodištěm, z níž je rozhled do okolních křivoklátských lesů. U rozhledny je také zastřešené posezení. Pokračujeme po modré zhruba 2 km ke kapli Panny Marie Bolestné. Cesta je opět formou poměrně široké pěšiny, takže se jde dobře a postupně začínáme scházet dolů. Ještě před kapličkou míjíme vyhlídku na město Beroun a následuje pár metrů, kdy nám cestu trochu ztíží kořeny a kameny. Ovšem nic, co bychom ve dvou (nebo opět za pomoci nosítka) nezvládli. Kaple Panny Marie Bolestné byla vystavěna v letech 1894-95 v pseudogotickém stylu podle projektu architekta a renovátora hradu Karlštejna Josefa Mockera. U kapličky je také studánka a vyhlídkové místo. Od kapličky můžeme do centra města pokračovat buďto zkratkou po modré (ovšem je vhodnější pouze pro pěší, byť cestu dolů jsme díky nosítku zvládli také), nebo pohodlnější cestou již mezi obytnými domy.

Celá trasa je dlouhá zhruba 8,5 km. Cestu jsme poprvé absolvovali v létě, takže bylo příjemné, že jsme vlastně celou dobu byli schovaní pěkně v lese. Podruhé jsem ji absolvovala za doprovodu kamarádky, tentokrát v opačném směru a v zimě. Ve zmíněných horších úsecích mi pomohla táhnout nebo přidržovat kamarádka a zvládly jsme to. Nahoře na kopci se na cestě držel sníh, ale ani to nebyla překážka, byť cestou od rozhledny jsme se pár metrů maličko klouzaly, ale zvládly jsme to bez úhony. Bez špetky dobrodružství by to přece nebylo ono. :)

P.S. Od rozhledny Děd se lze vydat také po zelené do Zahořan, ale tuto cestu prozatím prozkoumanou nemám.